Zvyky a tradice

Při hře Watten se zachází do krajnosti. Kartami se práská o stůl, až to přihlížejícího bolí. Hráči se smějí a klejí, koulí očima, poškubávají prsty. Aby jeden vyhrál, potřebuje mít na své straně štěstěnu a dobrou paměť. Variantou hry Watten, která je v Jižním Tyrolsku nejoblíbenější, je hra Blindwatten, základem je přesné pozorování a rychlá kombinace. Watten proto není pouhým společným trávením času, při kterém se vyprázdní nejedna sklenička. Příjemným vedlejším efektem je také mozkový trénink a hravé měření sil. O tom, zda má tato karetní hra francouzské nebo italské kořeny, se vedou četné spory. Každopádně Watten patří, stejně jako ne tak moc rozšířená hra Perlaggen, k všednímu jihotyrolskému dni a k „hospodské“ kultuře. A stejně jako každý hostinec má svou specialitu a každé údolí svůj dialekt, tak také téměř každé místo má svá pravidla hry Watten. V Traminu/Termenu a Kurtatschi/Cortaccia se například hraje proti směru hodinových ručiček.