Každý rok v červnu hoří v Jižním Tyrolsku horské ohně. Jsou ve tvaru kříže, srdce nebo symbolu Krista („INRI“ a „IHS“) a připomínají rok 1796. Tehdy táhly oddíly Napoleonovy armády ze severní Itálie a přibližovaly se k Tyrolsku. Obyvatelé Tyrolska byli v ohrožení. Opat kláštera ve Stamsu přišel s výzvou, že Tyrolsko a ne příliš dobře vycvičení vojáci by se měli s důvěrou obrátit k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšově a žádat Boha o pomoc. V případě vítězství měl být tento slib obnovován každý rok v neděli na svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Tyrolským jednotkám se podařilo Francouze překvapivě porazit. Neděle Nejsvětějšího Srdce Ježíšova se stala důležitým křesťanským svátkem a zvyk se udržuje do dnešních dní. Zapalování ohňů na svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova pořádají jak spolky, tak i jednotlivci se svými přáteli na horských hřebenech na dobře viditelných místech. Dřevo pro oheň je na vrcholek hory často vynášeno celé hodiny.
Tradice horských ohňů pochází již z předkřesťanských časů. Zejména v době letního slunovratuse na kopcích zapalovaly rituální ohně. V křesťanských dobách byl letní slunovrat a den svatého Jana často blízko sebe, takže se na mnoha místech zapalovaly „svatojánské ohně“. Svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova rovněž připadá na konec června (na 3. neděli po Svatodušních svátcích). Význam horských ohňů tak pozvolna měnil svůj význam. Uctívání Nejsvětějšího Srdce Ježíšova vychází ze středověké mystiky a od 17. století ho začal prosazovat především jezuitský řád.
