Přeskočit na obsah

přidáno k oblíbeným

odebráno z oblíbených

Jejda! Došlo k problému, zkuste to prosím znovu

Vytváří se váš účet

Váš účet byl úspěšně vytvořen a nyní jste přihlášeni

Jste úspěšně přihlášeni!

Váš účet byl úspěšně vytvořen, ale nepodařilo se nám vás automaticky přihlásit

Jste odhlášeni

Klub přadlen

Jde to nahoru: předou vlnu, šijí matrace, dělají boty. Tyto ženy si samy zajistily svá pracovní místa.

S lidskými vlasy by to šlo možná taky. Kdyby se ale spletly, nebyl by výsledek o moc větší než pavoučí síť. Ale ovce? V Jižním Tyrolsku se každý rok vyhodí do odpadu 100 tun vlny. Jinak je tomu v údolí Ultental. Na jednom statku zde několik žen vyrábí z kvalitního materiálu matrace, bundy a dokonce i boty. A můžeme vidět, jak tady více prvků do sebe poměrně dobře zapadá...

Příkře se klikatí cesta z Lany v údolí Etschtal nahoru do údolí Ultental. Vede kolem starých statků a zámku Eschenlohe přímo do idylické krajiny jako z pohlednic. Je tu krásně. Ale i daleko od měst Merana a Bolzana/Bozenu. „Mnoho mladých lidí jezdí dolů do údolí za prací a pak tam často i zůstává. Bohužel“, říká Dorothea Egger. Dorothea (48) nikdy nechtěla pryč ze svého údolí. A to nejenom proto, že má tři školou povinné děti, ale i proto, že je to její domov. Její sestra Klara (50) to cítila stejně. Jediným problémem byla práce.

Vlna je jako Waltraud

Tento příběh by zde mohl skončit, kdyby se do hry nevložila Waltraud Schwienbacher. 71letá selka Traudl Schwienbacher bojuje již celá desetiletí proti vylidňování svého údolí. V roce 1993 založila v St. Walburgu v Ultenu takzvanou „Zimní školu“. Pletení, plstění a paličkování a mnoho dalšího: Účastníci kurzu se mohou naučit starým řemeslům, které dnes již žádná škola nemá ve svých osnovách a která by časem upadla v zapomnění. Od té doby je Waltraud Schwienbacher v Jižním Tyrolsku velmi známou osobností. Je to i díky její neochvějnosti v boji za věci, na kterých ji záleží.

Vlněných věcí nikdy dost: pantofle, matrace, prostírání...

Klara a Dorothea Egger jsou za to rády. Přesvědčení Waltraud Schwienbacher, že je třeba nabídnout lidem v údolí Ultental perspektivu pro budoucnost, zajistilo práci i oběma sestrám. Před čtyřmi lety založila 71letá Waltraud Schwienbacher sdružení „Lebenswertes Ulten“ (čes. Ulten pro život) a Dorotheu a Klaru Egger přibrala na palubu.

Ženy se rozhodly, že v bývalé kovárně v St. Walburgu budou zpracovávat vlnu z místních ovcí. Svoji manufakturu na zpracování vlny, ve které vyrábějí kvalitní pantofle, prostírání, koberce, matrace, oblečení a mnoho dalšího, pojmenovaly „Bergauf“ (čes. „Vzhůru do hor!“). Název vyjadřuje směr pochodu. „Je naléhavě nutné vytvořit nová pracovní místa, jinak naše vesnice vymřou“, říká Klara Egger.

Naučit se opět vážit si vlastních zdrojů

Waltraud Schwienbacher se svými šedobílými vlasy spletenými na týlu do drdolu a v širokých, splývavých šatech může působit jako postava ze starých časů. Avšak její nápady předbíhají dobu. Dlouho předtím, než jihotyrolští podnikatelé začali přemýšlet o tom, jak zhodnotit vlnu, věděla, že údolí Ultental si musí zaměřit na svoje zdroje. „Máme les, vodu a vlnu“, říká. To není do začátku vůbec špatné. Místní ale dlouho nevěděli, co si s tím počít.

Svetr, který kouše, dělá lidi šťastnými. Jak je to možné?

Nad takovým číslem můžou samovýrobkyně jen zavrtět hlavou. Podle odhadů se v Jižním Tyrolsku vyhodí do odpadu zhruba 100 tun vlny. Pro místní ženy ale neexistuje cennější surovina. A žádná jiná surovina není tak hluboce spojena s údolím Ultental. Udržuje teplo, je odolná, žádná syntetika. „Vlna obsahuje vodík a kyslík, síru a mnoho dalších prvků. To je dobré pro tělo. Kdo má kolem sebe hodně vlny, je vyrovnanější a komunikativnější“, ví Schwienbacher.

V údolí Ultental je vlna dobrá i pro duši. Místní farmáři teď vozí vlnu do manufaktury a už ne na smetiště. Klara a Dorothea chodí každý den do obchodu, který je současně i dílnou a který se stal jejich druhým domovem. A taky už nejsou samy. Martina (50) dělá matrace, Cornelia (30) zajišťuje administrativu a Juliane (20) všechno balí. Waltraud Schwienbacher pracuje dobrovolně pro sdružení Bergauf a často a ráda se tady zastaví. Co by tyto ženy dělaly, kdyby nevznikl projekt „Bergauf“? Na to raději ani nemyslet.

Koberec místo bundy: Alexandra Stelzer navrhuje pončo

Jak tak společně sedí v kovárně v jednom rohu na plstěných polštářích, vyzařuje z nich touha něco dělat. Nápadů je dost. Jihotyrolská designérka Alexandra Stelzer navrhla pončo pro manufakturu Bergauf. V současnosti několik hotelů a jeden malý obchod s biopotravinami ve města Lana prodává výrobky z manufaktury Bergauf. Dalším nápadem je koupel v ovčí vlně, na kterou se používají čtyři metry vlny a alpské bylinky. Žádný kousek vlny nekončí v odpadu. Ze zbytků vlny vyrobí Martina koberec. Co kus, to originál. Dnes rády vzpomínají na začátky. I když však nebyly snadné. Zejména do doby, než získaly první stroje pro zpracování vlny. Dva zelené stařičké stroje od firmy Trützschler-Hergeth-Sächsische Textilmaschinenfabrik odvádí i přes svůj věk dobré služby. Vlnu roztrhají a přes válce ji dopravují dále. Vlna se pak myká a následuje suché plstění. Když se stroje začaly zasekávat, měly výpadky nebo se úplně zastavily, musely dříve často volat technika. Dnes si Klara a Dorothea opravují stroje většinou samy.

Na příkladu sdružení Bergauf je hezky vidět, co všechno může dokázat úsilí jednoho člověka. Ze všech stran přicházejí zájemci, aby se seznámili s projektem. Dorothea Egger bere do ruky zamyšleně kousek plsti. Vlna samozřejmě pochází z ultenských ovcí. „Doprava nula kilometrů“ zní nejenom dobře, ale vzbuzuje i dobré pocity.

Text: Verena Duregger
Fotografie: Alex Filz
Video: Alexander Schiebel
Rok zveřejnění: 2016 – Live the balance

Accommodation image
Finish your booking for
Accommodation name
0  room rooms Not selected Bez jídla Snídaně Polopenze Plná penze Vše v ceně
Total price: 0 €
(incl. VAT / excl. local tourism tax)