Přeskočit na obsah
přidáno k oblíbeným
odebráno z oblíbených
Jejda! Došlo k problému, zkuste to prosím znovu
Vytváří se váš účet
Váš účet byl úspěšně vytvořen a nyní jste přihlášeni
Jste odhlášeni

Horský sedlák

Odvaha je jejich společným krédem. Překonávají tak překážky. Se svojí dcerou Magdalenou vede Reinhold Messner v Jižním Tyrolsku šest muzeí.

Jeho pravé já?

Reinholda Messnera potkávám v základním táboře. Už to není v Himalájích ani v Patagonii. Od roku 2006 je jeho základním táborem zámek Sigmundskron u Bolzana/Bozenu, zvaný také Firmian. Zde se nitky spojují, tady se nachází, jak říká sám Messner, „tvůrčí motor“ a správa jeho šesti muzeí. Má na sobě tradiční černou košili a na krku náhrdelník. Tento kámen, pravý kámen Dzí, získal Reinhold Messner v Tibetu v roce 1980. „Kámen nosí člověk celý život. Pokud se rozbije, zemře.“

Narodil se v roce 1944. Stisknu mu pravou ruku, která spočinula na všech osmitisícovkách tohoto světa. Vzpomenu si na skály, na které vyšplhal, na pouště a osamělé krajiny, po nichž kráčel. V tomto rozhovoru vynecháváme tyto zdolané túry a vrcholy. Dnes poznávám velkého horolezce z jiné stránky, možná z té nejpřirozenější. 

Pro mě je zásadní žít nezávisle.

Je štíhlý, ne příliš vysoký. Když však promluví, okamžitě na sebe strhává pozornost a roste . Tak to cítím já.

Pane Messnere, zámek Juval (Schloss Juval) jste si koupil v roce 1983, tedy před třiceti lety. Být soběstačný a nezávislý, to byl  Váš cíl?

Pro mě bylo vždy zásadní žít nezávisle. Ze zámku Juval jsem udělal model, který jsem nevymyslel. Chtěl jsem z něj udělat soběstačnou usedlost, protože pocházím z tohoto světa. A protože mě to inspiruje.

Zatím lze na statku Oberortl trávit dovolenou. Pokud by však dnes nastala velká krize, na statku je místo pro nájemce i celou mou rozvětvenou rodinu. S mými bratry, jejich ženami a dětmi to čítá dobrých 50 lidí. Jako za starých časů. Na každém velkém statku žilo pod jednou střechou několik generací a produkovalo se, co bylo potřeba k životu: obilí, ovoce, zelenina, mléko, maso a dřevo. Samozřejmě vím, že soběstačné hospodářství je idealistická, možná až romantická představa. Ale statek dává rodině obživu. Má zajišťovat zásobování, což je úkol, který se předává z generace na generaci.

V symbióze s jihotyrolskými horskými farmáři

Splnil jste si svůj sen. Zámek Juval, letní sídlo Vaší rodiny, je zároveň muzeem, jsou zde také farmy a farmářský obchod. Nájemci farem na zámku Vám neplatí žádné nájemné?

Reinhold Messner. Ne. Platí mi v naturáliích. A tak je to dobře. Nepotřebuji z farem žádný příjem, chci jen, aby fungovaly. Od vinařství Unterortl na zámku dostáváme víno. Skvělé víno, které pravidelně získává ocenění Gambero Rosso. Pro mě je zásadní, aby se sami farmáři zamysleli nad tím, co chtějí vyrábět, co chtějí zušlechťovat. Musí si to umět spočítat. Po farmářích chci jen to, aby chovali určitý počet zvířat a aby sekali a udržovali krajinu. Aby jim na ní záleželo. Chci, aby jihotyrolská kultura horských farmářů žila dál (viz kniha „Reinhold Messner – Selbstversorger & Bergbauer“)

Domácí výrobky na stůl

Takže na Vašem rodinném stole je vždy kousek z Juvalu? 

(smích). Je to tak. Například jačí maso nebo slanina. Musím také říci, že moje žena je velmi pilná, co se týče soběstačnosti. To, co potřebuje, získává ze zahrad v okolí Juvalu, vyrábí marmelády a zavařuje zeleninu. A když jsme v Meranu, protože na zámku býváme jen v letních měsících červenci a srpnu, máme na stole vždycky něco dobrého. Zpracované produkty, které se v Juvalu vyrábějí, se samozřejmě servírují i v zámeckém vinném šenku.

Farmáři mají pro zemi zásadní význam

Sedíme ve stínu, obklopují nás kamenné zdi zámku Sigmundskron, navrací se k nám klid a ticho. Skrytí v kameni, občas odhalení, sleduji posvátné postavy a čtu si úryvky citátů. I když kolem nejstaršího hradu v Jižním Tyrolsku vede dálnice, slyším tu jen zpěv ptáků, hlasy návštěvníků muzea a vrtulníky přepravující pacienty do nedaleké nemocnice v Bolzanu. Pod hustými šedobílými vlasy se blýskají modré oči. Když Reinhold Messner vypráví, vrhá se do toho po hlavě. Má toho hodně co říct, spoustu zážitků, o které se chce podělit. Vždy se vyjadřuje k politice. Chce se vměšovat a chce být slyšen. Chce, abychom se zastavili a přemýšleli. Rád diskutuje, hodně toho ví, ale nejraději pracuje.

Jeho profesí je horský farmář. Už 30 let to má v občanském průkazu. Reinhold Messner vyrůstal v malém, odlehlém údolí v Jižním Tyrolsku, v údolí Villnösstal, jako syn vesnického učitele. Fascinuje ho, že rozhodující slovo mívali farmáři. „Každá farma“, jak píše Messner v knize „Selbstversorger & Bergbauer“, „byla státem ve státě, který řídil farmář.“ Zajímalo by mě, jestli zámek Juval koupil právě z tohoto důvodu. Aby se konečně mohl stát farmářem?

Cestou sem do Firmianu jsem si říkala: „Nejdřív horolezec a teď farmář“. Vaším domovem, pane Messnere, byla vždy příroda, hory?

Ve svém nynějším stavu se vymezuji spíše jako horský farmář než jako horolezec. Nežiji sice jako farmář pracující každý den. Takže už neřežu dřevo, nemám na to čas a stárnu. Ale duší jsem farmář. Jsem a vždy jsem byl spjat se zemědělským prostředím a velmi mi záleží na horských farmářích v Jižním Tyrolsku. Velmi mě trápí cena mléka. Pokud by cena mléka klesla pod 0,40 eura za litr, zemědělci v Jižním Tyrolsku by nemohli zůstat na svých farmách.

Stále se opakuje, že zemědělci jsou pro zemi – pro každou zemi – nepostradatelní.

Naprosto. Kultivovaná a obdělávaná krajina je pro Jižní Tyrolsko nezbytná. Je zásadní pro zachování jihotyrolské atmosféry. Osídlení hor v Jižním Tyrolsku poskytlo velký poklad a tento poklad je třeba zachovat jakýmkoliv způsobem. Zemědělci musí být schopni pracovat a musí v tom být podporováni. Je úplně jedno, zda se na vrcholu Kronplatz buduje sjezdovka, nebo jestli sedlák kácí dřevo, aby ho prodal, jak tomu bylo posledních 100 let. Vždy se jedná o využívání obdělávané půdy. Mluvit zde o ničení divočiny je prostě špatně.

Zámek Juval je kouzelný, před pár lety jsem ho prozkoumávala se svými dětmi. Masky, fresky, staré zdi – všude kolem čistá příroda – dokonalý mix. Vždycky jsem se chtěla setkat s člověkem, který za tím vším stojí. Právě jsem se seznámila s jeho dcerou Magdalenou, která kvůli focení na chvíli opustila svou kancelář. Teď sedím u stolu s Reinholdem Messnerem. Co mě zajímá: Přišel zámek Juval za ním, nebo on za zámkem. Chci vědět, jak se ti dva seznámili.

Láska na první pohled

Jak jste na zámek narazil, pane Messnere?

Začal jsem hledat v roce 1978. Chtěl jsem si vlastně koupit statek ve Villnöss/Val di Funes, ale to se mi nepodařilo. Prohlížel jsem si tehdy spoustu objektů, nechci je zde ale jmenovat. V hlavě jsem si právě odškrtl zámek ve Vinschgau/Val Venosta, který byl finančně mimo můj dosah, a na zpáteční cestě jsem uviděl zámek Juval. Z auta. Jel se mnou jeden místní a já jsem se ho zeptal: „Co to je?“. Mávl rukou a řekl: „Nic kloudného.“

To Vás přimělo jet nahoru?

Nejspíš. Nakonec jsme přece jen vyrazili nahoru, i když cesta na zámek Juval byla sjízdná jen do poloviny. Dál jsme pokračovali pešky. Na zámek jsem se dostal dírou ve zdi, okna byla zabedněná. Podlaha byla zarostlá křovím. Podíval jsem se ven a na nádvoří jsem uviděl himálajské cedry. A bylo mi to jasné.

Něco jako zaopatření na důchod

Příběh se mě dotýká; zámek, který se probouzí polibkem. Reinhold Messner kývá na nabídku. Prodejcem je starý pán, který později horolezci nabízí i farmy na Juvalu. Na výslovné přání bývalého majitele má Juval zůstat v jihotyrolských rukou. Messnerovi v té době ještě nebylo čtyřicet let. Počet expedic klesá a myšlenky na zabezpečení se množí. Juval se má stát jeho zaopatřením na důchod. Je chytrý, vynalézavý a vytrvalý. To se mi velmi líbí.

Zámek Juval je dokonalý

Zámek se pak v roce 1995 stal Vaším prvním muzeem?

Nejdříve to byl „blešák“. Mini muzeum v Suldenu am Ortler s kuriózními sbírkami. Poté následoval Juval a já to prostě musím znovu zopakovat. V Jižním Tyrolsku není krásnějšího místa než Juval. Zámek Juval je dokonalý. A protože se rekonstrukce zámku podařila, politici mi k rekonstrukci svěřili i zámek Sigmundskron. Něco, co se zatím nikomu nepodařilo. Zámek Juval mi navíc dodal odvahu, abych pokračoval v práci na horách. Mezitím jsem na zámku Juval dal dohromady sbírku a uvědomil jsem si, že Juval zvládnu i finančně. A že dokážu zrenovovat zámek, samozřejmě ve spolupráci se schopnými architekty a památkovým úřadem. Musím však říci, že to vždycky bylo riskantní.

Nejvroucnější přání

Nikdy Vás neodradily překážky? V posledních 25 letech budování muzeí jich bylo určitě dost.

Proti překážkám nic nemám. Hory jsou také překážky. Pro Hannibala byly Alpy překážkou. Musím také říci, že za velkolepost všech muzeí vděčím jenom překážkám. Cituji Goetha: „Z kamenů, které stojí v cestě, se dají postavit velké věci.“ Když jsem zámek koupil, prošlo jím náhodně deset turistů ročně. Dnes jich je 50 000 ročně.

Dosáhl toho hodně. Ne, to není přesné. Dokázal neuvěřitelné věci. Na co sáhne, to se mu podaří, a to i na Juvalu. Funguje zde farmářský obchod, ve kterém se 80 farmářů z Vinschgau spojilo do sdružení. Jsou tady farmy Oberortl a Unterortl, dokonale zrekonstruovaný rezidenční zámek, stejně jako zámek Sigmundskron a zámek Bruneck. Je to člověk překračující hranice, vlk samotář, který je o krok vpřed. Je ochráncem a zároveň hybatelem změn. Rád vypráví příběhy, knihy píše „jen jednou za rok“. Svůj zběsilý rytmus již trošku zmírnil. Chce dát lidem osobní zodpovědnost, ukázat jim, že to dokážou. Je stále jiný, a přesto stejný. Přizpůsobuje se a přesto vždy jde vlastní cestou. To musí umět horolezci, to musí umět horští farmáři. Celý život. Má člověk jako on ještě nějaká přání? A tak se ho zeptám:

Co byste si přál, pane Messnere?

Jeho hlas změkne a společenský zájem o předávání kultury se spojí s osobním přáním. „Z celého srdce si přeji, aby se mé dceři Magdaleně dařilo muzea podporovat. Sám vím, jak těžké je udržet je při životě.“

Text: Ursula Lüfter
Fotografie: Alex Filz
Video: Alexander Schiebel
Rok zveřejnění: 2016 – Live the balance