Touha po změnách ovládla Jihotyrolský svaz zemědělců a ten změny podporuje. „Máme inteligentní a podnikavé zemědělce,“ říká spokojeně Ulrich Höllrigl, zástupce ředitele Jihotyrolského svazu zemědělců. Svaz již několik let pracuje na tom, jak zvýšit horským farmářům možnosti vedlejšího příjmu. Velmi nadějným se zdá být model dovolené na statku, zpracování produktů přímo na statku nebo experimentování s ne příliš rozšířenými druhy zeleniny, bylin, bobulí a v poslední době i obilí. Před rokem bylo zřízeno oddělení pro inovace, na které se mohou zemědělci obracet pro radu. Společně s Jihotyrolskými výzkumnými instituty Laimburg a společností TIS na podporu inovací a konkurenceschopnosti jsou zkoumány nové pěstitelské možnosti a oblasti podnikání.

Rodiče mají své zkušenosti z pole a tak mu radí. „Musíš stříkat“, říká otec. „Musíš zalívat“, říká matka. Harald nedělá to ani to. Sám chce zjistit, co je nejlepší. Je přesvědčen, že když se mladé rostliny méně zalévají, vytváří si hlubší kořeny a získávají tak z půdy dobré minerály. A věří, že nestříkaná zelenina chutná lépe, protože nemá hořké látky obsažené v chemických postřicích. Na 3 000 metrech čtverečních půdy dnes Harald Gasser pěstuje 400 druhů zeleniny, dnes převážně zapomenutých. „U některých druhů jsem potřeboval sedm let, než jsem se propracoval k první sklizni.

Hlavní je pro něho experimentování. Kdo si to nakonec koupí, bylo Gasserovi dlouhou dobu celkem jedno.

Zemědělci dnes musí přemýšlet i o marketingu, říká Ulrich Höllrigl z Jihotyrolského svazu zemědělců. Mnohým to přináší spoustu starostí. Zemědělci nejsou rození podnikatelé. „V Jižním Tyrolsku jsme naštěstí zvyklí spolupracovat,“ říká Höllrigl. Není možné, aby každý zemědělec sám obíhal celé Jižní Tyrolsko se dvěma hlávkami zelí. Přesto se stále více zemědělců snaží setkávat se se svými zákazníky osobně, nabízejí své sezónní produkty na farmářských trzích nebo je prodávají přímo na svém statku tzv. „z farmy“. Höllrigl: „Osobně prodávat na trhu nebo na farmě je nákladné a časově náročné, ale zemědělci jsou s výsledkem spokojeni.“ Zemědělci se tím dobře trefují do aktuální poptávky. Lokání produkty jsou žádané. Když jsou cenově dostupné a dobře vypadají.

Nové cesty v pěstování a prodeji hledají především drobní zemědělci v horách. A mladí zemědělci. Statek nevydělává tolik, aby uživil více generací. Mnoho dětí zemědělců se proto učí jiným povoláním, studuje a na statek se pak jednou vrací jako dědicové a chtějí dělat řadu věcí jinak. Höllrigl: „Přemýšlejí, jak by si jako zemědělci mohli zajistit přiměřený životní standard.“

Být jiný. Harald Gasser si z toho udělal životní filozofii. Dlouho pracoval jako sociální pracovník na jedné škole. Nikdy se nechtěl stát zemědělcem. Nyní je obojím: pěstuje rostliny, které mohou být jiné. Na poli se zeleninou na statku Aspingerhof to vypadá jako v zaplevelené zahrádce. Gasser je zastánce smíšení kultury. Dlouhý čas testoval, jakým rostlinám se vedle sebe dobře daří. „Rostliny se hádají jako lidi“, říká. To se dobře poslouchá. Vždycky tomu tak ale nebylo.

Když se mu tenkrát v Aspingerhofu nedařilo a zůstalo mu spousta zeleniny, objednal u něho Herbert Hintner zčistajasna 150 kilo rajčat a velké množství další zeleniny. „Co jsi dělal s tolika rajčaty?“, zeptal se ho Harald Gasser později. „Vyhodil“, odpověděl mu kuchař, „protože jinak bys to vzdal.“ Harald Gasser se začne smát svým nakažlivým smíchem. Ano, vzdal by to. Zcela jistě.