Tatjana Rier je mladá farmářka na statku Marmsolerhof. Převezme jednou statek? Život bez zemědělství si nedovede představit.
Zelené louky, krásný výhled, důvěrně známý pach zvířat – kdo by se toho chtěl vzdát? Chov dojnic ale znamená také velké sebeobětování a neustálou přítomnost.
Strachem z kontaktu rozhodně netrpí. Tatjana Rier vyrůstá s kravami a ve žlabu se senem leží jako miminko. „Cítím velkou spřízněnost se zvířaty,“ říká. Tatjana Rier se narodila v roce 2001 a chodila na zemědělskou školu v Aueru. Dnes je vedoucí místní organizace zemědělské mládeže a pracuje pro svaz zemědělců v Bolzanu. Práce ve stáji na rodném statku je vítanou protiváhou kancelářské práce.
Krávy na statku patří k místnímu plemenu tyrolského šedého skotu. Robustní zvířata vhodná do horského terénu a na pastviny, na kterých tráví léto. Šedý skot je plemeno s kombinovanou užitkovostí. Krávy nedávají sice tolik mléka jako jiná plemena, zato ale mají dobré maso.
Statek Marmsolerhof v nadmořské výšce 1 200 metrů je rodinným statkem, který se v rodině dědí již 250 let. Název „Marmsoler“ je zkomoleninou „Moar an der Sole“ čili „sedlák na slunci“. Statek má skutečně skvělou polohu. Stojí nad malou samotou St. Valentin v obci Kastelruth s volným výhledem na vrcholek Santnerspitze.
20 krav je dojeno dvakrát denně a včetně mladého dobytka a telat žije na statku téměř 50 zvířat. K nim patří ještě jeden osel, zajíci a mnoho koček. Ke statku Marmsolerhof patří dále několik prázdninových bytů a pastvina s jedním dalším prázdninovým bytem. Tady Tatjana Rier vyrůstala, na statku tenkrát bydleli prarodiče. Mladá rodina žila na pastvině Seiser Alm ve výšce 1 700 metrů nad mořem.
V roce 2013 převzal statek její otec Matthias Rier a všichni se přestěhovali dolů do St. Valentina. Jelikož je stáj u statku příliš malá, žije mladý skot, který se ještě nemusí dojit každý den, i v zimě na horské pastvině, kam jim rodina vozí denně krmení.
Není to žádná práce: „Je samozřejmé, že zvířata patří do rodiny,“ říká Tatjana Rier. „Když jsou na společné pastvě s jinými mladými zvířaty, stačí, když jen zapískám a naše zvířata přijdou ke mně.“
Jestli jednou převezme statek, ještě není rozhodnuto. Její bratr Manuel narozený v roce 2003 má rovněž zájem o statek a také „malý“ Lukas narozený v roce 2006 není mimo hru. „Ráda bych statek převzala,“ říká Tatjana Rier, „ráda chodím do stáje a pracuji s dobytkem. Ale můj bratr je velice šikovný v práci se stroji, což je velká výhoda.“ Že by statek převzali společně, není podle ní dobrý nápad. Šéf musí být jen jeden, jinak to nefunguje.
První neděli v říjnu je slavnost svádění horského dobytka do údolí. „Nejdůležitější den v roce“, říká Tatjana Rier. „Léto je pryč, dobytek se vrací domů a člověk je vděčný, že všechno šlo dobře.“ Na podzim je větší klid, zvířata si užívají poslední teplé dny na loukách okolo statku. Tatjana Rier ráda večer sedává na dřevěnou lavici pod prastarou hrušní a dívá se na západ slunce.
Co znamená statek s produkcí mléka?
Být tu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Žádná dovolená, jedině když vás zastoupí někdo z angažované rodiny. Nemůže to být ale krátkodobý záskok jen na pár dnů. Já musím pravidelně chodit do stáje, abych věděla, jaké krávy dávají mléko, jaké se právě telí a podobně.
Co byste chtěla dělat jednou jinak?
Chtěla bych vyzkoušet něco nového, najít něco, co tu ještě nebylo. Na zemědělské škole jsme se učili hodně o vinařství. Na pěstování vína je statek příliš vysoko, ale kdo ví, třeba najdeme to správné místo a správnou odrůdu.
Text: Matthias Mayr
Fotografie: Marco Parisi
Děkuji mnohokrát! Zkontrolujte své e-maily, zaslali jsme vám potvrzení. Pokud ho nemáte ve své schránce, zkontrolujte prosím složku se spamem
