Přeskočit na obsah
přidáno k oblíbeným
odebráno z oblíbených
Jejda! Došlo k problému, zkuste to prosím znovu
Vytváří se váš účet
Váš účet byl úspěšně vytvořen a nyní jste přihlášeni
Jste odhlášeni

Jsme Walcrucchi

Existují dvě hanlivá slova. Němcům se hanlivě italsky říká „Crucchi“ (bochníci, knedlíci). Italům pak německy „Walsche“ čili Vlaši. Vtip spočívá v tom, že každý Jihotyrolan i Jihotyrolanka jsou tak trochu obojí.

Tak trochu Němci, tak trochu Italové. Mluvíme oběma jazyky. Ano, dalo by se říct, že tato dvojjazyčnost dělá člověka Jihotyrolanem.
Ptáte se, jaké to je přepínat mezi více jazyky? Odmala. Každý den. Zaposlouchejte se do filmového příspěvku o nadšení pro jazyky bývalé ředitelky muzea Letizie Ragaglia. A zde si přečtěte příběh Silvie a Valentiny.

Když je Silvia naštvaná, existuje pro ni jen jeden jazyk – zcela jednoznačně italština: „Protože v ní mě napadá více nadávek.“ Němčina je příliš nudná. Silvia musí znát rozdíly mezi německými a italskými peprnějšími výrazy. Konec konců s oběma jazyky vyrůstá. V Jižním Tyrolsku jsou názvy ulic minimálně dvojjazyčné a perfektní espresso je zde stejně důležité jako nejlepší recept na knedlíky. Její matka Sara pochází z Říma, její otec Klaus z německy mluvicí částí Jižního Tyrolska. Silviiny rodiče se vědomě rozhodli vychovávat svoji dceru bilingvně: Sara mluví se svojí dcerou italsky, Klaus německy. Tím se v Jižním Tyrolsku řadí k menšině, která však početně roste.

Vícejazyčné děti jsou jako žongléři.

Dnes stále více párů tvoří lidé s odlišným mateřským jazykem a stále více rodičů si uvědomuje výhody, které přináší učení se více jazykům odmala. Rita Franceschini, lingvistka a ředitelka centra jazykových kompetencí na Svobodné univerzitě v Bolzanu, k tomu říká: „Děti, které vyrostly se dvěma nebo třemi jazyky, jsou jako žongléři, kteří umí udržet ve vzduchu více míčků. Jsou trénovanější, flexibilnější a mají větší cit pro jazyk.“ Díky metodě magnetické rezonance Franceschini nedávno také zjistila, že u dětí, které odmala přepínají mezi různými jazyky, je více stimulována ta část mozku, která podporuje schopnost k rozhodování.

Dva úplně normální teenageři

Poznatky, které v Jižním Tyrolsku, jakož i v mnoha jiných regionech Evropy, nebyly dlouho akceptovány jako samozřejmost. Předsudky vůči bilingvní výchově, že se děti nenaučí žádný jazyk pořádně, že budou přetížené a zmatené, jsou příliš zažité. Silvia nepůsobí zmateně. Právě naopak. Je to normální, otevřená a bystrá desetiletá dívka. Stejně jako její kamarádka Valentina. Mají hlavy u sebe a tlumeně se chichotají, jak to dělají dívky krátce před pubertou. Když jsou spolu na dovolené v jižní Itálií, používají němčinu jako svoji tajnou řeč. To je praktické, když se chcete bavit o klucích. Silvia s dlouhými, tmavými vlasy a velkýma, hnědýma očima jako knoflíky a blonďatá Valentina – společně působí až jako klišovitá ukázka rozdílu mezi Italy a Němci. Respektive jihotyrolskými Němci.

Jihotyrolani nejsou pravými Němci

S pojmy je to vůbec obtížné, neboť Jihotyrolani v podstatě nejsou skutečnými Němci. Se severem bylo Jižní Tyrolsko spojeno skrz pestrou rakouskou historii. Když ale obyvatelé Jižního Tyrolska mluví o svých jazycích, mluví o němčině, italštině a ladinštině.

Cesta k více jazykům vede přes vědomý mišmaš

Také Valentina, které vedle své temperamentní kamarádky působí poněkud zdrženlivě, vyrůstá v dvojjazyčném prostředí. Její otec mluví italsky a matka německy. Dívky doma vyrůstaly přirozeně a nenuceně se dvěma jazyky. První slova Silvie byla v italštině. Německá slovíčka se k nim přidala později. „A potom říkala legrační slovíčka, zkomoleniny italštiny a němčiny,“ vzpomíná matka Silvie. Tu a tam pomíchá Silvia oba jazyky i dnes, to už ale záměrně.

Italsky zpívat, německy vyprávět, anglicky sportovat

V jihotyrolské škole se jazyk nenechává náhodě. Děti chodí buď do německých nebo italských škol. Výjimkou jsou místa, kde se mluví ladinsky, v údolí Val Gardena a Val Badia – zde učitelé vyučují ve více jazycích stejným dílem. Některé italské školy v Bolzanu se konečně odvážily experimentovat a povolily vícejazyčné vyučování. Průkopníkem na tomto poli je soukromý institut sester Marcellinových. „Už ve školce se u nás zpívá v italštině, vypráví v němčině a sportuje v angličtině,“ říká ředitelka Elisabetta Manzio.

Kde to není možné, tlačí rodiče na systém. Stane se, že v nějaké třídě základní školy v Bolzanu s 20 dětmi jsou pouze 4 z rodiny, ve které se mluví jen jedním jazykem. Stále častěji chodí studenti z vyšších tříd v rámci výměny jeden rok na školu, na které se vyučuje druhým jazykem. Jako například Federico Ferretti, italský student německého reálného gymnázia: „Zpočátku jsem vůbec nerozuměl, protože moji spolužáci mluvili jen dialektem.“ Nyní Federico umí i jihotyrolsky.

Kdo vlastně jsem?

Německy a italsky. Stále častěji se jazyky v jihotyrolských rodinách vzájemně prolínají. Přesto neexistuje statistika, která by ukazovala, kolik je aktuálně v Jižním Tyrolsku vícejazyčných rodin. Člověk si musí vystačit s odhadem. Výzkumný ústav Eurac provedl v roce 2012 v rámci projektu Kolipsi anketu mezi 1 500 studenty německých a italských škol, ve které se jich ptal na jejich jazykovou příslušnost: 15 procent dotázaných uvedlo, že se cítí být bilingvní, 4,5 procenta odpovědělo, že patří k jiné jazykové skupině. Vedoucí výzkumu Andrea Abel to vysvětluje: „Vícejazyčnost v Jižním Tyrolsku se netýká pouze klasických ,starých‘ menšin a jejich jazyků, nýbrž i ,nových‘ menšin.

Kdy se objeví škola, ve které se mluví všemi jazyky?

Silvia a Valentina navštěvují školu, ve které se vyučuje v němčině. Italština se vyučuje jako první cizí jazyk a k ní se ve čtvrté třídě přidává angličtina. „Dalším krokem by určitě bylo mít správnou vícejazyčnou školu,“ přeje si Silviina matka Sara. Požadavek, který se dosud ještě neprosadil.

Němčina, italština a ladinština. Nebo nějaký úplně jiný jazyk? Když Jihotyrolané řeknou „my“, může to být poměrně komplikované. Když se ale podíváme na Silvii s Valentinou, rychle dojdeme k přesvědčení, že příští generace si s vícejazyčností poradí bez problémů – a že se vícejazyčnost jeví jako výhoda: „Když na mě někdo promluví německy, můžu mu odpovědět. A když se někdo zeptá italsky, můžu odpovědět taky,“ shrnuje Valentina. Tak jednoduchá může být vícejazyčnost.

Text: Gabriele Crepaz
Video: Andreas Pichler
Rok zveřejnění: 2014 – Live the balance

Accommodation image
Finish your booking for
Accommodation name
0  room rooms Not selected Bez jídla Snídaně Polopenze Plná penze Vše v ceně
Total price: 0 €
(incl. VAT / excl. local tourism tax)