Safari třikrát jinak

Přitažlivá je na tom v první řadě pestrost svahů a podmínek, které si můžete naporoučet. Té se těžko vyrovnají i obří houpačky se dvěma sty kilometry sjezdovek, jež jsou přeci jen poskládané na omezenější ploše. Za cenu dojíždění se můžete ráno rozmyslet, máte-li chuť na velký, rušnější areál, nebo naopak na malý, poklidný kopec. Zda si radši vyjedete do dvou a půl tisíc na bezlesé pláně, nebo se schováte níže do hustého lesa.

Mezi Brixenem a Helmem

Vhodnou a přiměřeně oblíbenou oblastí pro každodenní lyžařskou turistiku je severní úpatí Dolomit mezi starobylými městy Brixen/Bressanone v údolí Eisacktal/Valle Isarco a Bruneck/Brunico na úpatí hory Kronplatz/Plan de Corones. Kromě nich jsou po údolí i na jejich (zejména jižních) úbočích početné vesničky s tradičními, obvykle menšími rodinnými penziony a hotely s úměrně nižší cenou než ve známých centrálních údolích Dolomit. Ovšem stále s výhodou společného skipasu Dolomiti Superski.

Epicentrem lyžařských možností je malý obr Kronplatz se 107 km sjezdovek a kapacitou pro dvacet tisíc lyžařů denně. Jeho neobvykle široké sjezdovky, pohodové i sportovní, špičkové moderní lanovky a bezkonkurenční jistota sněhu jsou spolehlivým magnetem, přitahujícím lyžaře z celého blízkého i vzdálenějšího okolí. Ne každému ale chutná dokonalost a ruch.

Protipól lyžařskému lunaparku na Kronplatzu tvoří klidnější centra v Hochpustertalu na východě anebo Eisacktal na západě. Největší z areálů údolí Eisacktal – Plose – nemá ani polovinu tratí co Kronplatz, a přesto umí okouzlit. Slunečné pláně s příjemně se červenajícími tratěmi a hlavně královský sjezd do údolí po devítikilometrové „dálnici“ jsou velmi důstojnou alternativou. Velká část lanovek se tu točí pomaleji, ale o to více vybízí vychutnávat i jiné hodnoty než zdolané kilometry – daleké výhledy, horské chaty, …

Podobně milý je i hochpustertalský Helms dvacítkou kilometrů tratí, rovnoměrně rozprostřených do všech obtížností. Již napřesrok by měl být propojen novou lanovkou s nedalekým Rotwandem, čímž jeho atraktivita dále stoupne. Je kandidátem i na nejlepší jihotyrolskou vyhlídku – z vrcholu se odtud rýsuje celý hřeben Sextenských Dolomit.

K relaxačnímu vyžití lákají dva nově postavené akvaparky – v Reischachu (Cron4) a v Brixenu na úpatí Plose (Aqcuarena). Celkově níže položená údolí ocení i řidiči, neboť silnice jen zřídkakdy zapadají sněhem.

Ortler Skiarena

Impozantní kontrast údolí a velehor nabízí oblast mezi Meranem a průsmykem Reschenpass/Passo Resia, jejíž páteří je hluboké údolí Vinschgau/Val Venosta. Lyžařsky je oblast pokřtěna jako Ortler Skiarena – podle nejvyššího vrcholu, na jehož úpatí stojí malá horská vesnička Sulden/Solda.

Celkem 15 lyžařských center menší a střední velikosti dává dohromady okolo 300 km sjezdovek. Nejznámějšími reprezentanty jsou již zmíněný Sulden s velehorskými tratěmi i dvěma pěknými sjezdy chráněnými lesem (a parádní kulisou zaledněného masivu Ortler/Ortles) a ledovcový Schnalstal/Val Senales
s krásnými, širými červenými sjezdovkami s obvykle komorním počtem návštěvníků. Není divu, když na jeho úpatí stojí jen malá hotelová vesnička a odevšud je sem relativně dlouhá cesta. Za slunečného a bezvětrného počasí je jednoznačnou jedničkou celé oblasti.

Přívětivou alternativou pro nepříznivou povětrnost jsou níže položená střediska jako Merano 2000 nebo Trafoi a částečně i areály na Reschenpassu, která mají několik atraktivních sjezdů v zalesněných partiích svahů.

V Meranu se můžete nechat zlákat i nově zrekonstruovanými termálními lázněmi v centru města, na jejichž futuristickém designu pracoval známý architekt Matteo Thun.

Grande Guerra

V kapse se „superdolomitským“ skipasem to každopádně táhne do centrálních partií Dolomit, kde jsou největší areály i nejatraktivnější vrcholy. Alternativou slavného a rušného okruhu Sella Ronda je delší, zdaleka ne plně propojený, ale působivý okruh Grande Guerra („velká válka“, jak v Itálii označují 1. sv. válku). Z oblasti Alta Badia prochází přes Arabbu, Civettu a Passo Falzarego zpět a cestou prochází po místech nejdramatičtějších bojů 1. světové války, které připomínají i malá muzea. Celý okruh se otáčí okolo nenápadné, ani ne dvouapůltisícové hory Col di Lana, jež se stala jednou z nejkrvavějších adres války – vyletěla do povětří i se dvěma sty rakouských vojáků poté, co Italové potají vykutali nitrem hory tunel a nacpali jej výbušninou.

Atmosféru tohoto málo známého safari umocňuje kromě válečných stop i komornější počet lyžařů, kteří se na něj vydávají. Mimoto zdoláte i nejdelší sjezd v Dolomitech.

Z oblých pahorků Alta Badia se přehoupnete do ještě rušné Arabby a na vrchol Marmolady s nekonečným, 12kilometrovým sjezdem do Malga Ciapely, pak vás ale skibus za půl hodiny převeze do již klidnějšího a pohádkově krásného areálu pod Civettou, který trasa protíná skrz. Odtud se opět skibusem přesunete pod Passo Giau, za nímž leží Cortina d´Ampezzo. Zpola opuštěnými svahy s prastarými lanovkami projedete až do sedla Falzarego, odkud vás odvážně vystavěná visutá lanovka vynese na Piccolo Lagazuoi. Z vrcholu spadá mimořádně působivý, i když traverzy přerušovaný sjezd divokou krajinou zpět do Alta Badie. Poslední úsek 7kilometrové „sjezdovky“ vás za drobný poplatek sveze koňské spřežení.

Celý okruh zabere i s polední přestávkou okolo 7 až 8 hodin – vyplatí se tedy vyrazit s prvním lanem a nebloudit.